Ve druhém největším českém městě se aktuálně schází tři různé oddíly Royal Rangers. Nejstarší z nich – brněnská osmnáctka – v minulém týdnu oslavila již 25 let od svého založení (registrace k získání IČO byla udělána později). Za tuto dobu oddílem prošlo několik desítek dětí, z nichž někteří pokračují v oddílu jako nová nastupující generace vedoucích.
Oslovili jsme současného velitele Karla Hauptmana, aby nám u příležitosti výročí zodpověděl několik otázek. Milerád souhlasil. 🙂
- Kdy ses poprvé setkal se službou RR a oslovila tě hned napoprvé? Proč jsi do této služby vstoupil?
Se službou Royal Rangers jsem se setkal na své civilní službě v roce 2004, ve sboru AC Brno kam jsem nastoupil. Ve svém mládí jsem vyrůstal v Pionýru, kde jsem „dorostl“ do vedoucího. Když jsem se přestěhoval z Liberce do Brna a byla možnost navázat na mé aktivity, byl Royal jasnou volbou. Když jsem v Brně začal, byla hlídka pod „holčičí“ nadvládou. 🙂 S nadsázkou se jim říkalo „Walachova děvčata“ a tomu odpovídaly i aktivity. Markéta Janovská (nyní Holečková), která vedla hlídku, mi dala obrovský prostor pro realizaci mých ztřeštěných nápadů. A tak jsme se posunuli od vaření palačinek a šití obalů na Bibli k lezení po skalách, bojovkám a drsným outdoor akcím. Jsem vděčný, že mně holky tolerovaly a podporovaly. - Dokážeš si vzpomenout, kde se tehdy konalo NVT a kdo byl tvůj průvodce senior?
Moje NVT bylo v Jiříně u Jihlavy, průvodce senior byl Petr Helešic a poradce kmene „legenda“ George Párátko se svou pověstnou odpovědí na cokoli: „Támhle máte vzor“ 🙂 Toto NVT ve mně vzbudilo určitý odpor k systému vzdělávání RR, které se později přetavilo v energie do změn, které můžeme vidět dnes. - Jaké byly začátky služby RR?
Výborné, rád na to vzpomínám. Asi díky tomu, že jsem byl mladý a „sebevědomý“ vedoucí, tak jsem si s týmem hned troufal do velkých akcí. Bez zkušeností jsme udělali první tábor na zelené louce, délka táborů byla 3 týdny, což v dnešní době zní jako sci-fi. Také jsme vyrazili na „puťák“ na řeku Hron a mnohé další akce. - Dokázal bys vybrat jeden zážitek, který Ti opravdu utkvěl v paměti?
Asi žádný konkrétní, ale když se řekne Royal Rangers, tak to mám vždy spojeno s partou úžasných lidí, kteří do toho dají všechno a dokážou neskutečný věci. Takže pocit zážitku přátelství a Boží moci, to je to, co mám vždy v paměti. - Chtěl jsi s RR někdy seknout?
Ano, každý rok, někdy každý měsíc. 🙂 Vždy si ale vzpomenu, proč sloužím a kam jdu. V neposlední řadě musím zmínit svou ženu Katku, která mně „usadí“ vždy na zem a někdy kopne do zadku. 🙂 Je úžasná. - V současné době jsi ředitelem největší RR akce – Ringoturnaje. Je náročné připravovat takovou akci pro několik stovek účastníků a naplno se věnovat činnosti v hlídce?
Lhal bych kdybych řekl, že to je pohoda, ale organizace v takovéto akce není o jednotlivci, ale týmu. A náš tým je super, jsme nadšenci, které to baví i přes různé výkyvy a problémy. V tomto roce jsme získali nové spolupracovníky, kteří nás neskutečně posunuli. Pokud se ptáš na skloubení s vedením hlídky, tak tam postupně ustupuji do pozadí a výkonné řízení mají už noví vedoucí, zejména Lucka Kozielová. - Změnila se za ty roky nějakým způsobem práce s dětmi? / Myslíš, že je služba RR stále potřebná?
Služba se změnila stejně jako děti, kterým sloužíme. Vidím, že tam, kde se služba nemění, tak postupně zaniká. A to je i moje odpověď na Tvou druhou otázku. Tam, kde se přední hlídky proměnily, podle potřeb dětí, tak tam vidím růst. Už to není o třítýdenních táborech uprostřed divočiny a drsném outdooru. To už dnes netáhne, i když by to bylo blízko mému srdci. Musíme se ptát, čím žijí dnešní děti a najít konkrétní odpovědi pro ty své. U nás je to sport, společný čas pro rozhovory, který je naplněn téměř jakoukoli činností (deskovky, hudba, …). - Kde vidíš RR za 10 let?
Ve vizích jsem opatrný. Dříve jsem se intenzivně modlil, kam směřovat. Vytvářel jsem plány, které by pomohly tyto vize naplnit a zjistil jsem, že se z toho naplnilo jen velmi málo. Takže použiju takové křesťanské klišé. Budu rád, když Royal za deset let bude mít ve vedení horlivé, ale pokorné křesťany, kteří budou ochotni odložit „své“ plány a nechají se vést Bohem. Zní to jednoduše, ale realita je mnohem komplikovanější. - Vidíš se tam také?
Ano, rád bych byl součástí takové budoucnosti. - Co bys vzkázal svému mladšímu já v začátcích své služby?
Asi nic. Vším, čím jsem dnes, jsem se stal díky tomu, co jsem udělal. Utvářely mně zkušenosti a zážitky. Ty dobré i ty špatné. Takže jsem spokojený s rozhodnutími svého mladšího já. 🙂
Děkujeme Karlovi za velice inspirativní a motivující rozhovor a přejeme mu do další služby hodně energie, podporu blízkých a hlavně Boží vedení. Na fotky z historie přední hlídky se můžete podívat i na jejich stránkách royalrangersbrno.cz.
