Po celém Německu je takových akcí několik. Ve východním Sasku se letos konala „Lange Nacht“ v Herrnhutu (Ochranově) ke konci listopadu. Bylo přihlášeno 110 účastníků (a 15 náhradníků) z asi 15 předních hlídek od Lipska po Žitavu. S velkou zvědavostí jsem se na „Dlouhou noc“ kousek za hranice vydal. Hlavou mi kolovaly dvě otázky: 1. Budu jim rozumět? 2. Budou mi oni rozumět? Ale nic není tak hrozné jak vypadá a víkend dopadl skvěle.
Začínalo se v sobotu odpoledne chválami, poté byl blok seminářů a bohoslužba. Chválící skupina ve složení bubínek, kytara a harmonikář vypadala exoticky, ale hráli dobře a bylo zajímavé slyšet známé melodie zase v jiném jazyce. Blok seminářů trval asi tři hodiny – jak číst mapu, určovat azimut, různé způsoby zadávání souřadnic, zakreslování cesty, “biblická” mapa, orientace v neznámém terénu. Bohoslužba byla na klasické, ale stálé téma: “Být světlem světu.”
Pro vlastní noční cestu byly vytvořeny skupinky po 9 lidech, různě namixované, jak kdo s kým chtěl jít. Každá hlídka obdržela mapu okolí 1:25000 (leč jen z internetu vytištěnou), UV lampu, GPS tracker, autolékárničku 🙂 a souřadnice výchozího bodu. Po osmé hodině skupiny postupně vyrazily do terénu. Návrat byl do 7 hodin ráno. Na mapě bylo vyznačeno deset checkpointů a u každého byl list s textem čitelným jen pod UV světlem. Dále bylo někde v terénu 10 stanovišť s úkoly. Souřadnice každého dalšího stanoviště musel člověk získat na tom předchozím. Úkoly na stanovištích byly rozmanité – jízda lanovkou, prolézání pavoučí sítí, biblické stanoviště s Večeří páně, rozdělávání ohně, střílení z luku, hádanky, první pomoc, …
Zprvu mi přišlo omezení na sedm hodin ráno jako dlouhá doba. Ale jeden by nevěřil, jak pěkně jde v obdélníku cca 6×4 km bloudit. Mapa přesností lesních cest příliš neoplývala a Pfadrangeři zase tolik nedbali na světové strany. Na záznamu z trackeru je vidět několik smyček. Na jedno stanoviště jsme měli jít podle několika azimutů asi 1,2 kilometru. To už musel člověk spoléhat na štěstí (a taky se prodrat hustým křovím a překonat místní říčku).
Celkem naše skupina nachodila něco přes 26 km. Na základnu jsme dorazili krátce po sedmé ráno. Přes to všechno to byla velmi příjemná zkušenost a já mohu Lange Nacht jen doporučit všem, kteří chtějí zažít neotřelou zkušenost za hranicemi. Němečtí Rangeři jsou velmi milí a vítají spřátelené druhy. Mimochodem, účastníci dostali na památku nášivku 🙂
Veškerá komunikace je samozřejmě v němčině, ale dá se bez problémů domluvit anglicky. Nicméně, o čem byly chvály a bohoslužba, to si člověk musí domyslet 🙂
„Lange Nacht“ je akce zaměřená na „trénink” orientačních dovedností. A také je to velmi velmi příjemné setkání lidí a předních hlídek, které jsou jinak třeba stovky kilometrů od sebe. Primárně je určená pro “Pfadrangers” (15-18 let) a Royalrangers (nad 18 let). S absolvovaným NVTJ je možné se účastnit už od 14 let.
