Národní výcvikový tábor juniorů 2013 je za námi. Tentokrát přijelo 49 účastníků, což je absolutní rekord. Jsme moc rádi, že tahle víkendovka má takové jméno a zájem o ní rok co rok stoupá. Není divu. Víkend je nabitý zajímavým programem, kde se juniorští vedoucí (14-17 let) učí jak připravit a vézt hry, jak připravit motivační úvod nebo jak dbát na bezpečnost. Kromě všech možných druhů her se zde učíme jak může být juniorský vedoucí užitečný své Přední hlídce, jak objevovat svá povolání a dary, … atd.
Mladí si to náramně užívali i letos. Nejvíce se bavili při seznamovacích hrách a tvoření motivačních příběhů u „Pavučiny“. Zaznamenal jsem například hlášky účastníků typu: „Bylo to hustý – během dvou dnů jsme se perfektně seznámili se všemi …“, „Náramně jsme si to užili až na ty odřeniny z Demonstrace“, „Mám natažené všechny svaly – netušil jsem že jich mám tolik“ …
Za perfektně zorganizovanou akci patří dík Karlovi a Katce Hauptmanovým, Pecovi, Jožkovi, Honzovi a všem podržtaškám, kteří nám s nasazením sloužili. Filip Podržfoťák nám slíbil dokonce videoklip, tak jsme zvědaví. …
Zpráva Velitele NVT juniorů – Karla:
V pátek
se už po čtvrté sešel tým lektorů a „podržtašek“ k uspořádání NVT juniorů. Potřetí se tento výcvikový tábor konal ve Valašské Bystřici u Rožnova pod Radhoštěm. Tento ročník byl však výjimečný a to v několika ohledech. Bylo to poprvé, kdy se přihlásilo téměř 50 účastníků a mohlo by jich být více, ale registraci jsme zastavili na magické 50. Také poprvé měli na tomto NVT vyučovat junioři, kteří sami prošli výcvikem.
Vzhledem k takovému počtu účastníků jsme museli posílit i vybavení. Jako přednáškový sál byl postaven hangár a náš chválící tým byl nazvučen aparaturou. Katku jako kuchaře jsme posílili o pomocníka, abychom všechny nakrmili J.
V pátek se nám začali sjíždět účastníci ze všech koutů ČR. Někteří měli trochu problémy s Českými drahami, které jsou pověstné svou spolehlivostí, jiní měli trable s jízdními řády, kdy si vyhledali neexistující spojení J. Nicméně v 18:00 byli všichni dovezeni a program, byť s mírným zpožděním, začal.
Naši juniorští vedoucí se ujali vedení ledoborců a bořili bariéry ostychu, nechuti, strachu. Takže po hodině bylo našich 5 týmů relativně sehraných a seznámených. Málokdo pokřikoval „hej ty tam“, ale už jsme se znali jmény. A pak už následoval maraton lekcí a duchovních programů, který pokračoval i v sobotu, kde vyvrcholil lekcí o hře. Tato lekce je klíčovou praktickou lekcí. Každý se naučil základy kdy, kde a jakou hru vybrat, jak vytvořit pravidla a jak moc důležitá je legenda pro uvedení hry. Zároveň si vše junioři vyzkoušeli na vlastní kůži. Náš Pán nám zařídil příjemné počasí, nebylo moc vedro a nepršelo, super.
Po lehkém rozhýbání při hrách jsme nasadili maratónské tempo v přednáškách a vyučováních, které vydrželo až do neděle do oběda.
Dobrou zprávou je, že všech 49 účastníků uspělo a zvládlo výcvik. Modlíme se jako tým za to, aby byli posilou pro své velitele předních hlídek.
Zde je pár postřehů od samotných účastníků:
- Duchovní programy byly pro mne velkým povzbuzením. Dostal jsem takový „nový nádech“ do služby RR.
- Celé NVT mě hodně mile překvapilo a dalo mi nové věci a informace do života a do služby lidem a dětem. Dozvěděl jsem se mnoho nového, jak se sdílet o Bohu, jak mluvit o tom s dětmi.
- V lekci o hře jsem se naučila dívat na samotné hry jinak, jak bych je i samotné akce mohla zlepšit. Jak se lépe k dětem chovat, komunikovat s nimi. Na samotné NVT jsem se bála jet, nevěděla jsem co od toho čekat. Ale po celém víkendu se můj pohled změnil. Už se tolik nebojím nových lidí.
- Těším se na službu v našem RR.
- Poprvé jsem se modlila před velkou skupinou lidí. Šla jsem se modlit, protože jsem cítila, že to po mně Bůh chce.
- Duchovní programy pro mě byly přínosem v tom, že jsem se naučila propojit teoretické věci, které jsem už věděla, s praxí – aplikovat některé duchovní principy na službu samotnou.
- Myslím si, že mi to hodně pomohlo. Něco jsem si zopakovala, ale bylo pro mě i spoustu nových věcí. Hodně myšlenek mě nakoplo jít dál, dělat víc, než co do teď. Navíc jsem se při tom mohla nad sebou a mým postojem zamyslet. Navíc tady nebyli žádní nudní mluvčí. Svědectví: No asi jenom to, že jsme sem dorazily, že jsme nezabloudily, že jsme to našly a že nám žádný vlak neujel.
- Je pro mě úžasné, jak jsme se jako skupina dokázali tak rychle stmelit, nechci odjíždět a navíc mi budou všichni strašně moc chybět.
