NVT Juniorů, voda (Salza, Rakousko, 27.9. – 29.9.2013)
Poslední zářijový víkend vyrazila 4 plně naložená auta směr rakouské městečko na řece Salze, Wildalpen. Jedenáct juniorských vedoucích a pět „seniorů“. Všichni natěšení na vodu a úžasnou přírodu Alp. Takto na podzim vyráželi poprvé. Jarní termín zhatily povodně, které postihly střední Evropu. Předpovědi na podzim byly velmi různé od „zataženo, déšť a zima“ po „polojasno, slunce, teplo“.
Do Wildalpen dorazili kolem 10 hodiny a generalita rozhodla, že vyzkouší kemp na druhé straně řeky. A řekněme, že to byla dobrá volba. Více místa, prostornější sprchy a pod stany tráva.
Očima Karla H.: Vyskákali jsme z aut, přivítala nás zamračená obloha. Spolu s Katkou jsme rychle zareagovali a začali stavět svůj stan a dobře jsme udělali, protože se během chvíle spustil slušný déšť. Ostatní stavěli už za vytrvalého deště. Kemp byl skoro prázdný a tak jsme měli místa dost.
Déšť ustal a tak došly výmluvy, šlo se do gumy, a hurá na horní úsek Salzy. Zde nás Peca proškolil a jelo se. Obloha pořád zamračená. Po prvních pár kilometrech na první zastávce se to začalo trhat. To se hned vyrojilo optimistů, že je to v pohodě a že už bude pěkně. Já zůstal „klidný“ a komentoval to jako chyby v matrixu. Což se ukázalo jako pravdivé. Zpět do kempu jsme dorazili bez nehod.
Večeře a večerní kázání nám zakončilo pohodový den.
V sobotu ráno řidiči vyrazili s auty dolů a my jsme měli modlitby za přední hlídky a účastníky. Trochu se nám to protáhlo a Bůh nám dal pro některé i slova povzbuzení.
Po návratu řidičů jsme naskákali do lodí a první „zkušené“ lodě vyrazili napřed pod peřej zachraňovat. No, já s Katkou projeli, ale Peca ve válečku hodil s lodí krásnou otočku a bylo po zachraňování. Krom nás to nikdo neviděl, ale byl to po velmi dlouhé době „prásk“ pana veduciho.
Sobotní den se opravdu vydařil, sluníčko, teplo a pohoda v týmu. Bez problémů jsme projeli všechny peřejky a užili si krásné vody. „U nahaté Němky“ jsme dali oběd a jednu z várek podobenství od našich juniorů. Galerka, peřej Pět prstů a obě soutěsky byly pěkným zakončením vody. V soutěsce jsme udělali přestávku a naši „šílení“ junioři se vrhali z útesu do řeky. Pěkné.
Večer jsme pokračovali ve vyučování. Tam jsem se „trochu“ rozhorlil a kázal a kázal. Někteří vnímali a těšilo je to, ale byli i tací, co nám usínali, že.
Neděle, poslední den, byla dnem balení, úklidu, ale hlavně poslední vody. Spodní úsek jsme sjeli v rekordním čase 4 hodin.
Na sušení lodí se nám rozsvítilo sluníčko, takže jsme vše usušili a sbalili a hurá domů.
Byla to velmi podařená akce. Podzimní příroda, barevné stromy a úžasné hory to jen vylepšily.
Karel
